Klam utopených nákladů a Iracionální eskalace závazků
22. února 2010 V dalším pokračování trochu detailnějšího popisu šesti nerozumných jednání, které nás mohou připravovat o peníze půjde o klam utopených nákladů (sunk-cost fallacy) a iracionální eskalaci závazků (Escalation of commitment).
Jde o konání se stejně špatným výsledkem a s velmi podobnou filosofií uvažování. Možná poněkud tragičtější je druhý případ, který měl přece jen z počátku svoje rozumné racionální kořeny.
Klam utopených nákladů
Pokud někdo dlouho neúspěšně a bez nadějí investuje, často si to zdůvodňuje tím, že přece nemůže přestat, když již tolik investoval. To je samozřejmě špatný přístup. Racionální by bylo odstoupit od investice nebo obecně od projektu.
A není to jen případ ztracených investic. Podobný postup praktikoval kdysi Lyndon Johnson ve Vietnamu. I když již vše bylo ztraceno, posílal tam stále nové a nové vojáky.
Podle jiného, velmi známého, projektu je tento způsob myšlení nazýván klam Concorde. Do tohoto projektu investovala Británie a Francie takové velké peníze, že ačkoliv bylo jasné, že se nikdy nevrátí, utrácely oba státy další a další peníze.
Celý projekt ukončila až bizarní nehoda, která vůbec nesouvisela s konstrukcí letadla. Ale přetrhla nit špatných rozhodnutí.
Iracionální eskalace závazků
Jde o tendenci investovat další a další prostředky do ztraceného projektu pod vlivem již dříve vynaložených nákladů, úsilí a času.
Podobné chování popsal Barry M. Staw v článku s příznačným názvem “Knee deep in the muddy”. Něco jako Po kolena v blátě. A s klamem utopených nákladů úzce souvisí.
Rozdíl je v tom, že někdo dělá iracionální rozhodnutí na základě minulých racionálních rozhodnutích nebo proto, aby obhájil své, již vykonané, rozhodnutí.
Pozn.: U klamu utopených nákladů šlo o řetězec špatných, iracionálních rozhodnutí od samého počátku.
Velmi typickými případy jsou např. dražby, ve kterých již nerozhoduje cena dražené věci, ale hrdost dražitelů.