6. února 2011 Z rozhovoru s členkou bankovní rady ČNB E. Zamrazilovou pro Bankovnictví jsou zajímavé texty, které se týkají ochrany spotřebitele a finanční gramotnosti.
Celý rozhovor byl také uveden na stránkách ČNB.
Finanční gramotnost je v poslední době dost ožehavý problém. Jeho hlavní výukové centrum je určitě na školách, zatímco hlavní kontrolní centrum (měření finanční gramotnosti) je mimo ně, u straších a učebními osnovami neovlivněných lidech.
Je zřejmé, že takto se k lepším výsledkům, alespoň při měření, příliš brzy nedopracujeme.
Zajímavé je co si o problému myslí ten, kdo za něj má v ČNB odpovědnost.
Koncem ledna poskytla pí Zamrazilová rozhovor, ze kterého vyjímám:
Jako liberální ekonom cítím, že před nástrahami finančního trhu nelze lidi ochránit, nemůžeme ohlídat vše. Nejde zabránit všem nekorektním jevům a ani to není správné. Spotřebitel jde často riziku příliš vstříc svým postojem, nepříliš dobrými znalostmi a také určitým nezájmem. Pokud chceme mít svobodný a funkční finanční trh, minimálně polovina práce je na lidech samotných. Vnímám to ale tak, že veřejný sektor by měl dát lidem určitý nástroj k tomu, aby byli schopni se na finančním trhu lépe orientovat. A právě o tom je finanční vzdělávání. Ochranou je sice dohled nad finančními institucemi shora, ale měly by ho doplňovat určité aktivity zespoda – aktivity lidí samotných.
S tím například souvisí i výsledky výzkumu PISA, uveřejněné na konci roku 2010, které ukázaly slabou čtenářskou gramotnost žáků. Co z takových dětí vyroste? Dospělí, kteří nepochopí význam smlouvy a ve spojení s lehkomyslností podepíšou něco, co je přivede do problémů. Často jsou problémem již základní početní operace, trojčlenka, úroky. Z dětí, které nezvládnou bezpečně tyto základní operace, vyrostou dospělí, kteří si nedokážou dobře propočítat podmínky, za nichž si berou úvěr. Tím myslím souvislosti mezi výší sazby, počtem a výší splátek a celkově zaplacenou sumou. Spotřebitelské úvěry a půjčky považuji za problémový jev. Děti by se měly učit, že když něco chci, musím si na to našetřit – s výjimkou zajištění bydlení, to je určitá forma investice.
ČNB bude mít dohled nad institucemi, kterým vydává licenci, nad ostatními bude mít dohled Česká obchodní inspekce. Kolegové již nabídli ČOI odbornou pomoc, například program na kontrolu výpočtu RPSN. Snažíme se sjednotit praktiky. Je třeba však primárně změnit postoje lidí. Jestliže se tendence lidí mít věci na dluh nezmírní, budou se stále dostávat do problémů. Žádná sebedokonalejší ochrana spotřebitele na tom nic nezmění.
zdroj: ČNB
Mě osobně zajímají ty odstavce, ve kterých se tvrdí, že lid nejde nastavením zákona ochránit, že se musí vzdělávat a chránit sami.
Již v mnoha textech, zejména v souvislosti se zákonem o spotřebitelském úvěru, jsem vyjádřil názor, že tento je nedokonalý. Že chybí stanovení hranice RPSN, že v něm chybí hranice pro pokuty nebo alespoň nějaký kvantitativní poměr mezi pokutou a výší včas nespláceného dluhu, a že v něm chybí řešení propadnutí zástavy.
Proto s názory paní Zamrazilové nemohu souhlasit. Vidím v něm spíše snahu o útěk před velmi nepříjemným problémem.
Potvrdit na jedné straně, že existují nástrahy finančního světa a na druhé straně prohlásit, že si musí lidé poradit sami, je od garanta správné praxe ve finančním světě trochu jednoduchý postoj. Zásadně nesouhlasím! A mám pro svůj postoj také několik argumentů.
1) V naší právní praxi existuje několik precizně vypracovaných a neustále novelizovaných předpisů, které vymezují činnost občana v dané oblasti. Včetně vysokých pokut za pouhý přestupek. Typicky třeba vyhláška o provozu na pozemních komunikacích. 2) V mnoha zemích EU je horní úroková hranice, respektive hranice RPSN stanovena. A jde o mnohem liberálnější státy, než o jaký se pokouší Česko. Nebyli bychom žádní exoti, naopak bez této zákonem vymezené hranice jimi nepochybně jsme.
3) Strohé direktivy jsou nepochybně nepříjemné, ale direktivy minulého režimu prostě žádný takové excesy neumožňovaly.
To se asi také hodně vrylo do podvědomí občanů. Ta tehdejší jistota (v oblasti finančních smluv) je v mysli, zejména u starší generace, hodně usazena.
4) Co vlastně může ČOI u neakreditovaných úvěrových spolků kontrolovat? Obsah smluv? To je dost k ničemu a je to někdy slušný právnický problém. Kdežto číslo se hodnotí snadno. A nemusí být zvlášť nízké. Ať je klidně u krátkodobých úvěrů 50 %. Stále to bude někdy až řádově méně, než je v některých případech.
5) Stát tímto svým postojem zcela jednoznačně dává volnost všem možným lumpům v okrádání svých spoluobčanů. Neřekl bych, že je to dobrý postoj. Je to jen politikaření (návrh na stanovení hranic RPSN v úvěrových smlouvách podala ČSSD) a lenost. V mírnějším případě laxnost. A přezírání těch, kdo tento stát živí.
A není to jen záležitost úvěrů, ale i jejich konsolidace. Tím, že stát ( zde ale jen hlavní dohlížecí orgán, tj. ČNB) tyto problémy silně podceňuje a nehodlá je jakkoliv regulovat, dělá pro své ohrožené občany to nejhorší, co může.
Školení mládeže je běh na dlouhou míli a výsledky se projeví, až se naše, právě dnes školené děti, dostanou do pozice těch, jejichž znalosti se budou posuzovat.
Pokud existuje jednoznačně přebujelá praxe v okrádání klientů, nesmí stát spát. Musí konat. Nebo mu snad nevadí, že jeho občan přijde kvůli 100 000 dluhu o dům? Že je o něj prakticky okraden? Možná je to dost silné, ale svoji nečinností se stát stává spolupachatelem. Nezabránil opakovaným a smluvně předem avizovaným podvodům.
A ještě jeden zajímavý detail z rozhovoru. Loni jsme také před „Dnem otevřených dveří“ spustili na našem webu laické stránky. Jejich smyslem je přiblížit jednotlivé odborné činnosti ČNB širší veřejnosti. Přestože neproběhla mediální kampaň v souvislosti se spuštěním těchto stránek, průměrný měsíční počet návštěv laického webu je kolem 6000.
Ona nejen že neproběhla mediální kampaň, ale také ČNB tomuto projektu nedává žádnou reklamu ani na svých stránkách.
Dostat se na tyto stránky mně zabralo dost dlouhou dobu. A nakonec si nejsem ani jist, zda jsem dorazil opravdu do správného cíle.
Laické stránky jsou zřejmě obsahem podtitulu "CNB pro všechny". To je heslo na spodní části levé modře zbarvené lišty. U běžných monitorů není asi při otevření stránek ČNB vidět. Je nutné zarolovat na spodní část lišty. Pak je již vše jasné. Po kliknutí na "ČNB pro všechny" si můžete vybrat mezi hesly:
Měnová politika
Osobní finance
Výroba bankovek a cedulová tiskárna v Praze
Pro školy
Nás asi nejvíce zajímají osobní finance. Tam jsou opravdu uvedeny základní informace k jednotlivým tématům z osobních financí. Nic nového. Stejné informace najdete na každém finančním webu.
A chvíli jsem doufal, že v kapitole vše pro školy najdu konečně nějaké učební texty. Zase ne. Kdo se chce finančně vzdělávat, musí si zaplatit. Berme to jako vstupní lekci finančnictví, že za všechno se platí. Tedy i za to, co ČNB sponzoruje a zřejmě má na tuto činnost nějakou částku v rozpočtu. Od nás daňových poplatníků, které je třeba vzdělávat.
V této kapitole jsou ještě pomůcky pro vzdělávání. Čekáte-li konečně něco konkrétních informací, musím vás zklamat.
Třeba ve hře na pravěké a středověké tržiště najdete jen 20 obrázků podkov s nadpisem PODKOVA: To je všechno. Jinde zase stupidní obrázek nějaké splasklého pytle s označením PYTEL HRACHU.