14. května 2009 Administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy chce v rámci boje s krizí posílit dozor nad finančními instrumenty, označovanými jako deriváty. Jejich role je jedním z hlavních důvodů vypuknutí finanční krize. Co to je vlastně za hrůzu ty deriváty?
Za prvé je slůvko „hrůzy“ silně nadsazené. A za druhé ne deriváty, ale obchodníci s nimi, jejich snaha o velké zisky za cenu neúměrného rizika jsou příčinou pádu mnoha bankovních domů.
Deriváty v sobě skrývají obrovské nebezpečí, protože je lze, z formálního hlediska, velmi jednoduše uzavřít. Počáteční investice u forwardů a futures je vlastně nulová a u opce se rovná opční prémii. Pokud se však vývoj značně odchýlí od představ, pak jedna strana závratně vydělá a druhá totéž prodělá.
Hlavní riziko derivátů je v tom, že se jedná o určitou sázku na krátkodobý vývoj. Mají termínový charakter.A jsou dále charakterizovány tím, že bývají vázány na nějaký základní, tzv. bazický instrument. Např. futures za 50 USD může být vázaný na dluhopis 1 mil. USD. Změna hodnoty dluhopisu o 20 USD se stejně, tedy o 20 USD projeví nutně i futures. Zatímco u 1 miliónu nejde prakticky o nic, změna o 20 USD u futures je velmi citelná. Jde o tzv. pákový efekt, lze hodně získat, ale také hodně tratit.
Domnívám se, že obdobné spekulace jsou také důvodem k růstu cen ropy a energií v loňském roce. Jsou důvodem k výrazným změnám kurzů měn. Ale opět opakuji, derivát je jen nástroj. Omezovat se musí obchodníci a zejména kšeftaři všeho drhu.
Ostatně je to stejné jako tvrdit, že úvěry lámou lidem vaz nebo že někoho hrací automaty připravily o peníze. Viníci jsou někde jinde.
Nicméně tyto úvahy nechme erudovaným ekonomům a bankovním analytikům. My potřebujeme jen znát, o čem je vlastně řeč.
Finanční deriváty jsou instrumenty, jejichž hodnota je odvozena z hodnoty jiného aktiva tzv. „bazického instrumentu“. Jejich podstatou je forma termínového obchodu, tzn. že dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním. Obchody mohou být v tomto smyslu buď spotové (horizont několika málo dnů), nebo termínové. Mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami. Základní typy derivátů jsou forward, futures, swap a opce.
Forward
Je nejjednodušším derivátem. Dvě strany si sjednají okamžik realizace, realizační cenu a množství podkladového instrumentu k dodání. Používá se na OTC trhu (individuálně sjednávané obchody), nikoli burzovně. Vypořádání může probíhat dodáním podkladového instrumentu a zaplacením sjednané částky, nebo dorovnáním rozdílu od realizační ceny prodělávající stranou.
Typicky může jít o dohodnutí prodeje např. pšenice za stanovenou cenu a ve stanoveném čase. Právě podobné smlouvy jsou téměř základem prodeje většiny komodit. Jsou zcela běžné.
FRA
FRA (Forward Rate Agreement) je nejpoužívanější variací forwardu. Využívají ji zejména banky mezi sebou. Podkladovým instrumentem je depozitum uložené za nějaký čas na nějaký čas. Jde v podstatě o výměnu pohyblivé a fixní úrokové sazby během nějakého období v budoucnu.
Futures
Hlavní odlišností futures od forwardu je, že se jedná o burzovní derivát. Výhodou je tedy vysoká likvidita a absence kreditního rizika, neboť vaše zisky vám vyplácí sama burza (i když každý má přiřazeného partnera, počet obchodníků nemůže být lichý). Aby burza nemohla zkrachovat, je stanovena marže, kterou musí zaplatit každý, kdo si chce koupit futures.
Dalším rozdílem je, že forwardy jsou uzavírány na určitou dobu, zatímco futures na určité datum.
Swap
Swap je dohoda mezi dvěma nebo více stranami o realizaci určitých peněžních toků v budoucnosti.
Swapů existuje několik druhů – nejznámějšími jsou úrokový swap, devizový swap, měnový swap a kreditní swap. Hledat společné znaky je poměrně náročné a zbytečné. Jedná se vždy o neburzovní deriváty. Vedle zde uvedených existuje ještě mnoho dalších druhů a variací swapů.
Opce
Opce se zásadně liší od výše uvedených derivátů tím, že protistrany si „nejsou rovny“. Kupující opce (v dlouhé pozici) má právo si vybrat, zda opci uplatní či nikoli. Prodávající opce (v krátké pozici) podle toho musí nebo nesmí plnění uskutečnit. Vlivem tohoto není hodnota opce na počátku nulová (u ostatní derivátů by na počátku nulová při absenci kreditního rizika, zprostředkujících nákladů, marží apod. byla), ale kupující platí prodávajícímu tzv. opční prémii (která je cenou opce), jež je odměnou pro prodávajícího za jeho znevýhodněnou pozici. Opět je zde samozřejmě pákový efekt, tj. opční prémie je nepoměrně menší než hodnota podkladového instrumentu.
Obchodovat s opcemi je možno burzovně i na OTC trhu.
Existují 3 motivy pro koupi derivátu – zajištění, spekulace a arbitráž. Spekulace
Vzhledem k pákovému efektu jsou deriváty pro spekulaci velmi vhodné. Je s nimi možno dosahovat daleko větších zisků v poměru k počáteční investici, ale zároveň také daleko větších ztrát.
Rozdíl je v zisku. Při spekulaci s akciemi je možné, že všichni vydělají nebo prodělají. V případě derivátu jedna strana vydělá a druhá tutéž částku prodělá. Zajištění
Může to být na jedné straně např. pěstitel pšenice, který se zajišťje před poklesem její ceny a nadruhé straně to může být např. mlynář (kupec pšenice), který by se tak naopak zajišťoval proti růstu ceny pšenice. Arbitráž
Ve smyslu využívání rozdílů cen stejného zboží na různých trzích, v této souvislosti se jedná konkrétně o časovou arbitráž, tedy využití případných rozdílů na spotovém a termínovém trhu k dosažení bezrizikového zisku.