27. ledna 2012 V otázce důchodů je delší dobu klid. Nikdo se příliš tímto fenoménem nezabývá. Je to škoda, protože jak ve schválených zákonech, tak i v jejich následných připravovaných ideových dodatcích by stálo za to pokusit se zachránit ještě co se dá. Bohužel platí velmi rozšířená floskule "chybí politická vůle".
Nemohu si pomoci, ale domnívám se, že provedené a připravované vládní kroky jsou pro řešení tzv. generačního nebo geografického problému zcela kontraproduktivní. Z nich mohou mít radost pouze penzijní fondy a částečně asi i klienti fondů doplňkového penzijního připojištění. Budou mít vyšší státní příspěvek.
Idea záchrany průběžného systému byla učiněnými kroky zcela opuštěna, respektive případná pozitiva se (snad) projeví nejdříve zhruba za 20 let.
Jaké hlavní problémy penzijní úpravy, tak hrdě a falešně nazývané reformními, přinášejí?
1) Mohou řešit finanční problémy pouze části obyvatelstva. Té bohatší. II. pilíř je pro zaměstnance s příjmy do 20 000 Kč zcela nezajímavý.
Přitom právě tak nízké příjmy má polovina zaměstnanců této země. Dalo by se říci, že stát, řízený tzv. pravicovou vládou, těmi svými úpravami odepsal své nejchudší občany. Pro ně řešení, které by jim v penzi finančně pomohlo, nepřipravil.
A vsázím, že za to sklidí zaslouženou odměnu. Koho bude asi tato téměř 3 miliónová armáda voličů v příštích volbách volit? Stačí pár demagogických hesel, které některé strany tak dobře ovládají.
Ale i tento problém by mohl mít řešení, které by učinilo spoření do II. pilíře, i u těch méně příjmových skupin obyvatel, více zajímavým. Pokud se nemýlím, pak se uvažuje prostřednictvím pojišťoven o výplatě starobní penze po dobu 20 let. Viz § 18 zákona.
Snížením této doby na 10 let by se mohla měsíční penze více jak zdvojnásobit a mohla by být ve výsledku zajímavější pro větší okruh zaměstnanců.
2) Vláda je příliš zahleděná do budoucna a nevidí současné problémy. Zaměstnanost starších ročníků je katastrofální a místo zvyšování počtu daňových a pojistných poplatníků se zvyšuje počet příjemců sociálních dávek a předčasných důchodů. Pokud má někdo to štěstí a může do něj jít.
Místo řešení zaměstnanosti, předpokládá ještě více zdražit cenu práce a nařizovat zaměstnancům, aby přispívali do fondu tzv. před důchodů, či jak se tento uvažovaný institut jmenuje.
Oč levnější, než výplata různých sociálních dávek, by bylo snížení povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění u zaměstnavatele, který zaměstná starší pracovníky. Od 50 do 60 let na 15 %. Nad 60 na 0 %. (Ze současných cca 30 %.)
3) Vláda se zaklíná, že nemůže zvýšit cenu práce. To je asi správné, ale nepochybně by mohla zvýšit pojistné u lidí, kteří nevychovali žádné děti. To cenu práce nezvýší, protože toto pojistné bude platit zaměstnanec. Naopak poněkud zvýší příjmy státní pokladny a může být tím ekonomickým impulzem k úvahám o založení rodiny.
Ve spojení s výrazně vyššími daňovými slevami na děti bychom se za těch 20 let velmi pravděpodobně dočkali výraznějšího přínosu pro státní důchodový systém, než zavedení II. pilíře.
4) II. pilíř řešení financování důchodů posouvá do horizontu asi 20 let. Nicméně právě na těch 20 let (a více) se dostane průběžný systém do ještě větších problémů. Stát bude odvádět zhruba 1 000 Kč měsíčně na každého klienta II. pilíře. Milión klientů se tak rovná úbytku 12 miliard ročně z důchodového rozpočtu.
5) Investice státu do II. pilíře je tak trochu alibistická. Po dobu spoření dává stát svým občanům (z jejich daní) peníze, aby jim je při odchodu do důchodu zase vzal.
Jak jinak interpretovat snížení důchodu z průběžného systému.
Co s tím
Ve hře je minimálně 12 miliard ročně, které stát doslova utopí na desítky let v penzijních fondech. Časem to bude i více.
Investovat těchto 12 miliard do nějaké formy demografického řešení budoucích důchodových problémů a současné zaměstnanecké krize starších ročníků by, podle mého názoru, bylo zdaleka více ekonomicky efektivnější.
Spolu s vyšším zdaněním bezdětných by mohlo dojít ke stavu, kdy narození dítěte nebude ekonomický propad.
Je mi jasné, že to není úplné řešení demografické krize. To by se muselo rodit o mnoho a mnoho desítek tisíc dětí ročně více. To by lidé opravdu museli téměř do 70 let pracovat. Ale byl by to krok, který lze nazývat reformou. Byla by to investice, kterou následně stát lidem nevezme.
Byl by to krok, který by byl schopen lidem dát (či vrátit) naději na budoucnost. Mohli by si myslet, že mají moudrou vládu a ne příštipkáře.