23. února 2010 Dispoziční efekt (Disposition effect) je další z řady nerozumů, které mohou investora poškozovat. Denominační efekt (Denomination effect) má ale obecnou platnost. S ním se v běžném životě potkáváme velice často.
Dispoziční efekt
Kdo při investování podléhá dispozičnímu efektu, ten prodává papíry, jejichž cena se zvýšila (a na kterých tedy vydělal) a naopak drží ty, které oslabují. Je to projev neochoty přiznat ztráty, zatímco ziskem se každý rád pochlubí.
Na první pohled by toto chování nemuselo být zásadně špatné. Zisk je zisk vždycky a pokles kurzu se snad brzy obrátí. Špatné je, když se prodává předčasně a špatné papíry drží zbytečně dlouho.
Na omluvu investorů je nutno přiznat, že optimální časové naladění je značně obtížné. Právě schopnost správného timingu je to, co dělá z řadového investora investora úspěšného.
Toto ztrátové jednání může jako vedlejší efekt vést k rozhodování o investici pod tlakem dosavadní ztráty. Takový investor je ochoten realizovat spekulace, které by pro jejich vyšší rizikovost za normálních okolností nikdy neakceptoval.
Efekt denominace
Jde o projev určitého vztahu k měně. Lidé neradi utrácejí větší obnosy naráz (v jednom účtu). Raději utratí stejnou hodnotu, ovšem rozdělenou do několika menších účtů.
Existuje dokonce finanční hranice pro kterou toto platí, a to 100 USD. Utratit naráz 100 USD je pro lidi velmi často psychicky složitější, než platit postupně několik účtů po 20 USD.
Ostatně tuto vlastnost hodně lidí využívá pro svůj skrytý úsporný efekt. V peněžence má bankovky větší hodnoty, které je mu líto rozměnit. Bojí se, že pokud je rozmění, pak všechny drobné utratí mnohem snadněji.