25. listopadu 2011 Nechci být příliš pesimistický, ale myslím, že nic takového, z dlouhodobého hlediska, neexistuje. Ono totiž těch bezpečných a zaručených investičních příležitostí bylo v minulosti již mnoho a kde jsou nyní?
Jen namátkou vzpomeňme nemovitosti, sluneční energii a nebo poslední propadák - dluhopisy. Propady jejich hodnot jsou navíc pro majitele ještě tvrdší, než u běžných finančních investic, protože jde o investice s velmi obtížnou likviditou. Jde o investice, které byly konstruované pro stálý příjemný výnos. A ten byl, z vícero důvodů, přerušen.
U sluneční energie, to bylo způsobeno asi neočekávaným boomem budování nových elektráren, který začal stát či ČEZ a potažmo pak občany cenou dotací neúměrně finančně zatěžovat. Investoři se tak vlastně sami svojí iniciativou dostlali do pasti, ze které zatím vycházejí s citelnými ztrátami. Doufám, že jde jen o ztráty zisku, o snížení výnosnosti toho zlatého dolu, nikoliv o ztráty na investicích.
Nemovitosti jsou problém trochu širší. Jistě zde má vliv finanční situace, ale hlavní podíl v ČR vidím v činnosti realitních makléřů, kteří kvůli svému zisku uměle vyhnali ceny nemovitostí do zcela nereálných hodnot. Ze zcela běžných cen ve výši 15 000 Kč/m2 se nabídky vyšplhaly na 40 000 i více. Zcela bez objektivní příčiny. Šlo jen o zisk developera. Naštěstí není trh slepý a zareagoval. Jenže ti, kdo investovali do nemovitosti s cílem dosáhnout nějakého zisku, hodně ztrácejí. Na své se dostanou za hodně dlouhou dobu.
I když, podle ve zhruba půlroční periodě neustálého opakovaného tvrzení makléřů, dosáhly ceny nemovitostí svého dna, není to zřejmě pravda. Ještě stále jsou ceny třeba nových bytů ve Vídni nižší, než v Praze. Ten rozdíl nemá jinou logiku, než účelové nepravdivé tvrzení určitých skupin s cílem dosáhnout zisku. Na úkor jiných.
Snad jen pozemky jsou investiční stálice. Ve velkém však jde většinou o běh na dlouhou trať. Rychlé zisky se realizují velmi obtížně a spíše více méně nezákonně.
Dluhopisy, ta bývalá neotřesitelná jistota, jsou kapitola sama pro sebe. O fiskální krizi v (zatím) některých zemích EU toho bylo popsáno mnoho materiálu. A dost protichůdného.
Logiku pádu dluhopisů bych viděl v tom, že investoři poněkud prohlédli a uvědomili si, že své peníze nedostanou zpátky tím, že budou pochybným dlužníkům znovu a znovu cpát peníze další. Řekl bych, že ani ve finančnictví neexistuje perpetum mobile.
To je jen drobná, ale o to snad výstižnější, ukázka absolutní nestability a nevěrohodnosti toho magického slůvka "záruka, zaručená investice". Kdo by si vůbec pomyslel, v tom humbuku a třeštění okolo výzev k zaručené investici, že to jednou tak dopadne.
Když nic jiného, mělo by to být velkým ponaučením pro každého, kdo je nebo bude (upřímně a bez a priori zlých úmyslů lákajícího) vyzýván k další zaručené investici. Zaručenost je časově omezena a nikdo neodhadne na jak dlouho.
Podobné nebezpečí věštím i zlatu a stříbru. Jejich ceny ještě jistě porostou, ale nikdo nemůže vědět, kdy přijde nějaký výraznější pokles. A ten určitě přijde. Tak jako již přišel v minulosti mnohokrát. Zachytit počátek pádu a rychle prodat, bude vyžadovat umění a znalosti velkého investora. Drobas asi pohoří.
Dlouhodobá investice je opravdu velmi problematická. Do hry o její výnosnost vstupují zcela neočekávané vlivy politické, kšeftařské zájmy finančních skupin, hospodářský vývoj ve světě a mnoho dalšího. To jsou vlivy, které si uvědomujeme, a které dovedeme alespoň pojmenovat. Odhadnout jejich dopad však nedokážeme.
A pak jsou tu vlivy, které v současné době ani jmenovat nedokážeme. Ony jsou opravdu neočekávané. A o to prudčeji udeří.
To již nechci domýšlet revoluční politické či geografické změny. A že je k nim docela slušně nakročeno.
Abych nebyl jen pesimistický, přidám upřímnou radu. V současné době mně vychází, pro nás drobase, jako největší jistota dobrý spořící účet a dobrý termínovaný vklad. Minimálně do doby, než přijde nějaká sociální revoluce.
Pesimistický ten závěr není, ale nejsem si jist, zde je zároveň optimistický.