2. února 2012 Trefujeme se do absurdních bankovních poplatků, zkoušelo se i absurdní pojištění, ale od daní se dávají opatrně ruce pryč. Maximálně se tak jednou do roka "slaví" den daňové svobody.
Možná i proto, že vlastně o absurditu ani moc nejde, to bychom byli příliš jednoduší. Ono jde spíš o nespravedlivé a až loupeživé daně.
Pokud bychom ale byli k řádění státu v této disciplíně shovívaví, pak je to akt čirého zoufalství.
Co je to vlastně daň? K čemu slouží?
Nehledejme někde v učebnici nebo ve Wiki nějaké ekonomické definice, podívejme se na to selským rozumem. V naší demokratické společnosti by daň měla sloužit k zabezpečení funkce státu a k zaplacení závazků, které si stát nakladl vůči svým občanům.
A stát si toho nakladl opravdu hodně. Tak hodně, že mu příjmy z daní nestačí a v podstatě každoročně si pomáhá půjčkou. A vzhledem k tomu, že snížit svoje náklady stát neumí, nechce nebo je to tak zvaně politicky neprůchodné, hodlá řešit svoje finanční problémy zvyšováním stávajících a vymýšlením nových daní.
Již zcela opustili naši daňoví inženýři tezi o tom, že daně a daňové sazby by neměly mít utlumující účinky, že by naopak měly podporovat rozvoj a snahu jednotlivce. Upřímně řečeno jim ani nic jiného nezbývá. Státní moloch již sežral veškeré idee a potřebuje žrát stále víc. To již není otázka racionality.
Stát se ke svému zeštíhlení a k zásadní změně financování školství, zdravotnictví, justice, vězeňství, důchodů nebo třeba sociálních služeb nijak nechystá. Zaklínadlo solidaritou všechny podobné snahy velmi rychle zadupe do země. Přitom je to zaklínadlo falešné jako kočka.
Pozn.: Nemohl jsem přijít na nějaký elegantní příklad falešnosti. Pomohl Google, jak jinak. Ten mně nabídl ve svých odkazech několik variant. Falešný jako pohádka, pětník, kočka, svatební zákusek, slib, který jsi mi kdysi dal, úsměv bardámy, evergreen vlády. Kočka se objevovala nejčastěji.
Je falešné, protože ti objektivně nejpotřebnější také relativně nejvíce platí. A ve smyslu solidarity tomuto stádu ovcí jejich odborářští a jiní pasáci neřeknou "Chtějte méně a plaťte méně!" Oni je živí a balamutí představou, že by vše měli zaplatit bohatí. A že příspěvek našich bohatců na to bude stačit. Obávám se, že ani náhodou nebude.
Jak krásně napsal pan Jiránek: "Sociální stát bez bohatých, to je asi blbost, viďte."
Také vzpomeňte jak hluboce "sociální" stát byl za komunistů. Jak velké byly důchody. Ale na druhou stranu ten prazáklad - dostatek práce - ten tu byl.
Majetkové daně
Typický představitel pseudosolidárního myšlení jsou majetkové daně. Daň dědická, darovací, daň z převodu nemovitostí, domovní daň. Našly by se i další, stačí jen trochu jinak nastavit parametry.
K dani dědické a darovací se stát zatím staví velice slušně a tyto akty mají mezi blízkým příbuzenstvem nulovou sazbu daně.
O to více se snaží u dani z převodu nemovitostí. Její logika je přitom pouze v tom, že se dobře a s minimálními náklady vybírá. Za převod do Katastru nemovitostí se platí a jiný náklad stát nemá. Snad jen s námahou za nataženou ruku.
Podobné je to s daní z nemovitosti. Přitom její zdůvodnění je až stupidní. Prý je to příjem obce. Dobrá, ale proč k němu mají přispívat pouze majitelé nemovitostí (s výjimkou obce samotné)? Co jim za to obec poskytuje? Nic, dokonce ještě donedávna museli majitelé domů uklízet obecní chodníky. Za vše ostatní si musí platit.
Spotřební daně, DPH
I tady platí falešné zaříkadlo tezí, že jde o spravedlivější daň, než je daň nepřímá. Platí prý jen ti, kteří utrácejí.
Mám za to, že spotřeba je hlavní hnací stimul ekonomiky. Proč mám za její pohánění ještě platit?
Toto je totální otočení účelu daně. Stát ví, že se lid bez spotřeby neobejde. Tak mu ji ještě zdaní. Že to má druhotné ekonomické dopady jej příliš nermoutí. Hlavně, že má co počítat.
Daně z příjmů, pojistné
Zdánlivě bezproblémové daně. Vždyť jaké jiné daně by měl stát požadovat. Spor může být jen u sazby daně nebo pojistného.
Mimochodem sjednocení daní z příjmů a pojistného do jedné dávky považuji za velmi rozumné.
Hodně jiné to je z pohledu zaměstnavatele. Ten dává lidem práci, státu ubírá starost o podporu nezaměstnaných a ještě mu zařizuje daň z příjmu ze zaměstnání a ze spotřeby. Nicméně snad právě za to musí zaměstnavatel ještě platit. 30 %, a to je opravdu dost na to, aby se výrazně zvýšila cena práce. Zvlášť pikantní mně připadá, že zaměstnavatel musí (musel) přispívat na politiku zaměstnanosti.
Absolutně nevyvážené nastavení této daně ze zaměstnávání má své důsledky a pociťují je hlavně lidé ve vyšším věku. Potenciální zaměstnanci, kteří mají vyšší platové představy a kteří jsou tím pádem pro zaměstnavatele zbytečně drazí. Pryč s nimi. Levné mládí vpřed.
Co s tím
Tady nepomůže přištipkaření formou kosmetického omezování sociálních dávek. Tady je nutné provést razantní kroky:
Omezení státní správy tak na 1/3. Stát vykonává příliš mnoho zbytečných činností. Je potřeba zásahy státu minimalizovat a na minimum snížit jeho požadavky na občany a podnikatele. Ve zcela zásadní většině jsou tyto požadavky motivovány pouze zdůvodněním existence té které instituce.
Pokud se někdo domnívá, že bez výzkumného ústavu třeba jeskyňářského se neobejdeme, pak má možnost jej, nebo nějaký jiný podobný, zprivatizovat. Určitě to bude skvělý job.
Základem musí být funkční služební zákon!
Totéž v bleděmodrém platí pro samosprávu. Zvláště pro tu na krajské úrovni.
Financování školství. Školné na vysokých školách je myslím zcela bez diskuse. Vždyť kolik studentů to jen tak za státní peníze zkouší? Jak vysoký je úbytek studentů v prvních dvou ročnících?
A proč by to nedělali? Rodiče mohou uplatnit slevy na daních, děti mají levnější dopravu a zdarma zdravotní pojištění. A mnoho jiných výhod. Mohou si vesele podnikat.
To samé ale platí i o středním školství. V absolutním čísle jsou asi ztráty za nedostatečné studijní výsledky ještě vyšší, než u vysokých škol.
Daleko spravedlivější by byl systém prospěchových stipendií, případně jiných úlev. Po prokázání kvalitního výsledku.
Zdravotnictví. Tento problém ani náhodou neobsáhnu. Nicméně vidím problém v počtu zdravotních pojišťoven, respektive v jejich nerovném postavení.
Spoluúčast pacientů je asi nutnost.
Základní platy lékařů a sester by se měly zvýšit. Současně se však musí zvýšit tlak na jejich kvalitu, na přístup k nemocným a na jejich hmotnou zodpovědnost, za omyly z nedbalosti.
Opusťme presumpci vysoké kvality lékařského personálu. Není tomu tak. Kvalitní je jen špička.
Dokončit privatizaci.
Přehodnotit cenu práce. Pokud již musí zůstat ten 30 % zaměstnavatelský poplatek, pak je vhodné uvažovat o jeho snížení u zaměstnanců nad 50 let na cca 15 % a u zaměstnanců nad 60 let až na nulu.
Pečovat o průběžně financovaný důchodový systém. Vhodné by bylo zavedení demografických prvků do sazeb pojistného a daní.
Zbývá samozřejmě např. korupce a s ní spojené veřejné zakázky. Tady nepomůže sebelepší zákon o zadávání veřejných zakázek. Tady pomůže jenom absolutní zjednodušení požadavků všemožných jiných zákonů (stavební, zbrojní atp.) a s ním související odebrání téměř všech razítek z rukou úřednictva.
Ale proč by třeba i silnice nemohly být soukromé. Náš mýtný systém by měl problémy s platbami za používání snadno vyřešit.